O knize: 2024 / Sedm let v jednom z nejznámějších vazebních míst v Rusku je vážná termín, docela hodný tak osvědčené žánrové doby, jako jsou vězeňské memoáry. Navíc Alexey Gavrish strávil tato léta v petrohradské vazbě „Kresty“ nikoli jako vězeň, ale nejprve jako psychiatr a poté jako vedoucí největšího psychiatrického oddělení v kriminálním nápravném systému celého severozápadu země, když jsem poprvé vstoupil na území psychiatrického oddělení, vyděsil mě křik. Výkřik. "MASHHOUSE!" - takhle šéf odpovídal na všechny příchozí hovory Z tohoto poněkud exotického pohledu mluví velmi otevřeně o tom, jak je strukturována ruská vězeňská a vězeňská medicína: kdo tam pracuje a pro co; kdo a jak sedí; kdo zachází a řídí se jakými zásadami; kdo se za co léčí. Malingerové a operativci, narkomani a schizofrenici, sanitáři a pedofili: co se doslova odehrává v hlavách všech těchto lidí spojených velmi zvláštním a složitým společným místem - počínaje autorem, který se na konci ukáže jako monstrum a rozhodne se opustit kriminální systém psychiatrického oddělení v ústavu bylo kontroverzní. Na jedné straně jsme v sobě nesli otisk „trestného těla“, kde lidé končí proti své vůli. Na druhou stranu jsme často usnadnili život těm, kterým podle obecného mínění absolutně nestálo za to ho usnadňovat.